Blíží se doba, kdy samořiditelná auta ovládnou silnice? Etické problémy autonomního řízení

Samořiditelná auta

Blíží se doba, kdy samořiditelná auta ovládnou silnice. Již dnes se několik takových vozů najde, i když ne zcela autonomních. Technicky nejvyspělejší modely dokáží vůz udržet ve správné stopě bez přispění řidiče. Doba takových vozů se zdá být nevyhnutelná. Inženýři a automobilky slibují rapidní úbytek nehodovosti a to až o 90 %. Při většině nehod je totiž viníkem právě řidič. Dalším benefitem bude také snížení škodlivých emisí.

Autonomní vozy

jsou již technicky vymyšlené a k jejich masovějšímu rozšíření zbývají vyřešit převážně právní a morální otázky. Představte si situaci, kdy se samořiditelné auto ocitne v nevyhnutelné kolizi a každé možné řešení povede k usmrcení člověka. Skupina tří chodců vstoupí do vozovky a software takového vozu ve zlomku vteřiny vypracuje tři možná řešení:

• vůz narazí do skupiny chodců a usmrtí je
• vůz se skupině chodců vyhne, ale srazí a zabije starý manželský pár jdoucí po chodníku
• vůz se skupině chodců vyhne, ale narazí do protijedoucího nákladního vozu a usmrtí jednoho člověka ve vozidle

Jak se má vůz rozhodnout? Nabízí se hned několik variant řešení. Z hlediska principu utilitarismu by byl v zájmu zachování co nejvíce životů zabit člověk ve vozidle. Pokud by však byl software naprogramován tak, aby vyhodnocoval situaci dle viníka nehody, musel by pak srazit tři chodce, kteří neměli ve vozovce co dělat. Co kdyby ale počítač poznal z obličejů věk lidí a upřednostňoval by vždy mladší aktéry situace? Pak by musel zabít nevinný pár na chodníku. Existuje mnoho dalších variant, ale mohou nastat i situace, kdy viníkem nehody nemusí být nikdo, nebo se může jednat o technickou závadu. Další otázkou je, jak by se měl vůz zachovat v případě, kdyby došlo k situaci 1:1, koho má obětovat? A úplně nejparadoxnější případ může nastat v případě kolize dvou autonomních vozů, které se spolu budou muset „domluvit“ na řešení. Nad těmito otázkami si zatím bezvýsledně lámou hlavy vědci, softwarový inženýři, specialisté na právo a filozofové a není vůbec jisté, zda budou někdy uspokojivě vyřešeny.

V nedávné době proběhlo v časopisu Science několik průzkumů k otázce etiky autonomních vozů. Respondenti měli určit, podle jakého principu by se mělo auto v případě nevyhnutelné nehody zachovat a jednoznačných 85 % dotázaných zvolilo princip utilitarismu jako přijatelné východisko. Když však byla otázka formulována tak, že dotazovaní odpovídali, zda by si koupili vůz, který by je v zájmu většiny usmrtil, kladně odpověděla jen necelá polovina dotázaných. Možnost takové nehody je sice oproti konvenčním autům téměř nulová, lidská psychika však vždy nepracuje podle logických principů a už jen pocit, že vůz může v určité situaci majitele usmrtit, může být nepříjemný. Výrobcům se zase nelíbí, že by museli prodávat automobily s takovým softwarem. Zdá se, že se budou muset hledat jiné cesty, jak takové situace řešit.

K prvním konkrétním krokům, které zřejmě povedou k východisku, přispěli americké úřady a němečtí dopravní experti. V USA bylo úředně uznáno, že za řidiče vozu lze považovat jeho software, což je krok, který v budoucnu zjednoduší legislativu, která bude muset nutně reagovat na jejich nástup na silnice. V Německu vydali tamní odborníci doporučení ministerstvu dopravy týkající se nehod autonomních vozů. V něm je jasně stanoveno, že újma na zdraví nebo na životě člověka musí být vždy upřednostněna před škodou na majetku. Druhý a důležitější bod tohoto spisu stanovuje, že počítač v takové situaci nikdy nesmí rozhodovat o tom, jaký život zmaří. Dokument ale dále nic neříká a pouze vylučuje možnost zásahu stroje. Jak si s tímto oříškem specialisté poradí a zda toto doporučení přijmou, ukáže čas. Jisté je však to, že v dohledné době dojde na silnicích k revoluci a automobilové nehody se stanou tak vzácným jevem, jakým jsou dnes třeba letecká neštěstí.